Dne 20. února 2026 jsme navštívili Olympijský festival na Výstavišti v Českých Budějovicích. Tuto sportovní akci jsme si užili opravdu naplno a odnesli si z ní spoustu nezapomenutelných zážitků.
Měli jsme možnost vyzkoušet si různé zimní sporty, například bruslení, curling nebo běh na lyžích a pro mnohé z nás to byla první zkušenost. Zavítali jsme také do Olympijského domu, kde panovala skvělá atmosféra. Vyfotili jsme se s olympijským maskotem Tinou a zasoutěžili si v EDU zóně.
Jsme moc rádi, že jsme si mohli užít krásný den plný pohybu a zábavy.
Žáci 6. třídy se v pátek 20. února 2026 zúčastnili Olympijského festivalu, kde si mohli na vlastní kůži vyzkoušet atmosféru skutečných olympijských her. Celý den se nesl ve znamení pohybu, radosti a zdravého soutěžení.
S velkým nadšením si vyzkoušeli například střelbu, šerm, hokej, sáně, karate nebo běžky. Pro mnohé to byla úplně nová zkušenost – držet v ruce šermířský kord, zkusit si přesnou mušku … Nechyběla ani týmová spolupráce, povzbuzování spolužáků a spousta smíchu.
Děti si mohly alespoň na chvíli připadat jako opravdoví olympionici a nasát atmosféru, která je bude provázet i při nadcházejících hrách v Cortina d'Ampezzo. Právě zde se uskutečnily zimní olympijské soutěže v rámci Zimní olympijské hry 2026.
Celý den byl pro šesťáky nejen velkým sportovním zážitkem, ale také inspirací k tomu, aby se sportu věnovali i nadále. Domů odcházeli unavení, ale plní dojmů a nových zkušeností – téměř jako by se právě vrátili z vlastní olympiády.
Ve středu 18. 2. jsme my – sedmáci a deváťáci – vyrazili ještě jednou z města za sněhem. Tentokrát jsme zamířili na legendární kopec jménem Dubičák. Naložili jsme boby, kluzáky, dobrou náladu a hurá ven. Celý kopec byl jen náš, jako bychom si ho zamluvili předem. Sníh křupal, výhled na Budějovice byl nádherný, a hlavně to z kopce dolů pořádně svištělo. Nechyběl smích, závody, občasné kotrmelce, mokré rukavice a tváře zčervenalé od zimy😊
Se šestou třídou jsme 18. února 2026 navštívili Jihočeské muzeum, kde právě probíhala výstava orchidejí. Tato zajímavá exkurze byla propojená s výukou přírodopisu a zeměpisu. Dozvěděli jsme se, z jakých částí světa orchideje pocházejí, v jakém podnebí rostou a jaké podmínky potřebují ke svému životu. Mohli jsme si prohlédnout mnoho různých druhů a obdivovat jejich barvy i tvary. Výstava se nám velmi líbila a jsme rádi, že jsme se mohli učit zábavnou a názornou formou přímo mezi skutečnými rostlinami.
5.února se konal v naší tělocvičně masopustní karneval ZŠ speciální. Tělocvična se zaplnila veselými maskami, nechyběla taneční zábava doplněná veselými soutěžemi, při kterých si děti vyzkoušely svou šikovnost i spolupráci.
Deváťáci se rozhodli, že škola není jen místo na učení, ale taky perfektní základna pro noční dobrodružství. A tak jsme se sešli – pět statečných dětí a dvě paní učitelky Říhová a Tomášová.
Nejdřív jsme si v tělocvičně postavili noclehárnu z žíněnek a spacáků. Jakmile nám začala kručet břicha, přesunuli jsme se do kuchyňky, kde jsme společnými silami upekli výbornou pizzu. A aby toho nebylo málo, uvařili jsme i poctivý vánoční punč s ovocem, který provoněl celou chodbu a naladil všechny na sváteční atmosféru.
Pak jsme se přesunuli do třídy, zazpívali si koledy a pustili si film Vánoční kronika. Když se setmělo úplně, čekala nás nasvícená strašidelná stezka s vánočními hádankami. Všichni ji zvládli beze strachu. A protože už jsme byli unavení, odebrali jsme se zpět do naší tělocvičné ložnice. „Dobrou noc.“
Žáci ZŠ speciální se zúčastnili edukačního hudebního programu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích s názvem „Co Čech, to muzikant“. V rámci programu si prohlédli výstavu „Zapomenutá hudba na jihu Čech“, poznali významné jihočeské hudebníky i hudební nástroje a aktivně se zapojili do připravených hudebních aktivit.
V den, kdy se rozdávalo pololetní vysvědčení, jsme si řekli, že místo sezení v lavicích radši vyrazíme za dobrodružstvím. A dobře jsme udělali. Sotva jsme vykročili směrem k nádraží, začal kolem nás lehce poletovat sníh.
Vláček nás odvezl do Nové Vsi, kde nás čekala procházka pohádkovou krajinou. Sníh nám pod botami křupal jako čerstvé chipsy, stromy měly na sobě bílé sněhové kabáty a my jsme se pustili do pořádné koulovačky.
Cestou jsme minuli ohradu s koňmi a zamrzlý rybník, ale sílu ledu jsme raději nezkoušeli. Když jsme dorazili do Doudleb, odměnili jsme se návštěvou místního obchůdku s dobrotami.
A protože správná zimní výprava musí mít i adrenalin, vytáhli jsme kluzáky a hurá z kopce dolů. To byla jízda! Ani se nám nechtělo zpátky do školy pro vysvědčení.